Online hra World of Warcraft je bez debaty legenda mezi legendami. I já jsem na hodně let propadl jejímu kouzlu a chtěl bych si pro sebe i pro Vás shrnout mou historii s touto úžasnou gamesou. Rozhodně nechci zabřednout do vysvětlování nějakých pojmů a ani recenzování. Hráči World of Warcraft se okamžitě chytnou, ostatní zavřou, nebo si jen tak počtou a zakroutí hlavou :)
Jak to vlastně začalo a jak jsem se ke hraní WoW dostal? No bylo to v době, kdy jsem ještě studoval vysokou školu. To znamená nezřízený život plný všeho jen ne pilného studování a zodpovědnosti. Tehdy jsem vlastně ani nic nepařil, maximálně prochatoval spoustu hodin na legendárním Xchatu. Byly to dlouhé noci u téměř ranního živého přenosu NHL a chatování se známýma a neznámýma lidma.
No a někdy v této době mi napsal můj kámoš CIP na ICQ (ano opravdu to bylo tehdy úplně nejvíc cool psát si na ICQ), jestli bych s ním nešel do ofiko WOWka na polovinu. Že jako nemá tolik času na hraní a tak bysme se mohli střídat. Tehdy jsem mu napsal, že ještě nevím, že jsem to nikdy nehrál a že ani nevím, zda to moje stařinka PC vůbec utáhne. Už jsem WOW viděl hrát bratránka u něj doma, ale nelákalo mě se přidat. Asi jsem byl moc líný učit se nějakou hru, tehdy jsem měl moc učení ve škole ... haha. Otevřel jsem FireFox (tehdy ještě krásný rychlý jednoduchý prohlížeč) a začal gůglit jak World of Warcraft vůbec rozjet. Stáhnout hru, opatchovat ji na verzi, která běžela na nějakém free serveru, upravit nějaký konfigurační soubor na adresu tohoto serveru. Nic, s čím by si zkušený IT hacker jako já neporadil (nadsázka připojena). Už ani nevím, co to bylo za freečko, kde jsem poprvé poznával svět World of Warcraft. Byl jsem tam v podstatě sám, protože tam hrálo v celém mega velkém světě WOW asi 20 lidí, ale bylo to WOW. Určitě jsem měl jako první postavu Night Elf druida a běhal tam v té počáteční elfí lokaci a kochal se. Nádherná zelená příroda, sem tam srnečka, veveruška, nějaká dravá kočka co jsem musel umlátit palicí jinak jsem se stal jejím obědem. Božííííí. To bylo prostě božííí. Vlastně jsem ještě vůbec nevěděl jak se to hraje, co mám dělat, ale sakra moc se mi to líbilo. Začal jsem o WOW víc hledat, studovat, zajímat se, učit se. Měnil jsem servery, hledal ten nejlepší. Spolubydla mě tehdy navedl na server Sargeras co spadal pod Onlinegamers.cz. Valila tam tehdy verze World of Warcraft i s datadiskem The Burning Crusade. Byla tam super komunita lidí a co si budeme povídat, lidi jsou to co té hře dodávají to kouzlo. Fungovaly dungeony, raidy, ale pro mě hlavně stěžejně PVP. S kámošem co to tehdy začal hrát taky jsme trávili dny i noci hraním battlegroundů, sbíráním honorů, equipováním svých postav. Nejkrásnější časy. Mno jak to tak bývá, všechno hezké musí někdy skončit. Nějaká partička homoklád se rozhodla vybrakovat Onlinegamers.cz o kódy i komunitu a založili si vlastní server. Server co neměl a nemá konkurenci ve vývoji free WOWka a zároveň lidského odpadu, který tvoří tamní hráči. Nebudu mluvit konkrétně, ale stačilo mi tam být chvíli a zvracet tam z toho.
Nějak takhle začala a končila moje doba hraní free verzí World of Warcraft. Verzí zabugovaných, polofunkčních, ale kdo tehdy nehrál nikdy na oficiálních serverech, tak se prostě dobře bavil. No a jednou přišel bratránek do práce s tím, že si koupil Litch Kinga, tedy další a aktuální datadisk k WOW a začal si platit hraní na ofiku. Nemohl jsem se ubránit pokušení to vyzkoušet taky. Bylo to v době, kdy jsem neslavně zakončil svá studia a nějaký rok pracoval. Peníze jsem vydělával, tak co mi bránilo obětovat 300 Kč měsíčně za super hru. Víc jsem nechal za pár hodin v hospodě a tímto tu hospodu nahradím, že jo. Svému mozku a peněžence jsem to tedy obhájil a vrhl se poprvé na oficiální hraní World of Warcraft. A najednou jsem hrál zase úplně novou hru. Lepší! Božejší! Všecko fungovalo, všecko valilo! Servery nepadaly každou hodinu, nepřicházel jsem o hodiny hraní loadováním starých dat. Žádné zabugované postavy, kouzla, peti. Byla to úplně nová hra. A tak jsem znovu questil a expil, hltal celý ten kouzelný svět jako malý kluk. Rozjel jsem vícero postav, bavilo mě zkoušet jak fungují, když fungují jejich ability správně. První postava, kterou jsem doeexpil na maximální level byl priest. Tedy kněz, healer, léčitel, jak chcete. Tuto clasu jsem hrál už na freečku a PVPčkařil jsem s ní jako o život. Alkohol, PVP ve WOWku, to byl základ mého života pár let (samozřejmě s rezervou) :) Nejspíš za to může Hydra, PVP legenda World of Warcraft, super player co měl super videa na Youtube a já je hltal a chtěl být jako on. Tak si trošku poléčit mindráky, když už jsem to v životě nikam nedotáhl :D No, pomalu ale přejdu k tomu o čem jsem vlastně chtěl psát. Proč vlastně už to přestalo být ono?
Takže, když si to snažím v hlavě zesumarizovat, tak WoW kráčí cestou postupného zjednodušování. Ze zkušeností bych řekl, že nejstarší verze WoW byly ty nejtěžší. Vše ve hře jste si museli nějak zasloužit. Sakra to byla makačka něco získat, něco dokončit, někam se dostat. Hned jste poznali elitního hráče. A zase tolik jich nebylo. Hele když nad tím tak přemýšlím... vyšla Legie, nový datáč .. prý je super... no... asi tento článek nedopíšu. Ještě chvilku odolám... a víte co, WoWko je prostě srdcovka.. zase tomu dám šanci.. LIVE TO WIN!!!!
2025 ©